CD 07 - Vnitřní život, jeho podstata a v čem spočívá
Toto CD č.7 obsahuje nahrávku přednášky Mistra Jiřího Vacka v Táboře z října 1998 na téma „Vnitřní život člověka“.
Shrnutí přednášky
Každý člověk, ať vědomě či nevědomě, hledá v životě nějakou jistotu, o kterou by se mohl opřít a která nikdy nezklame. Dokud ji však hledá zevně, hledá marně. Jedinou takovouto neselhávající jistotou a oporou je totiž jen sama naše vědomá existence, základ naší bytosti. Podstatou našeho bytí je ryzí vědomí, vědomí Já jsem. Vědomí je prvotní, uvědomované předměty (vědomí předmětů) druhotné. Vše uvědomované se mění, jen vědomí zůstává neproměnné. Naše nesvoboda spočívá v tom, že jsme toto naše pravé Já, vědomí, ztotožnili s naším pomíjivým tělem a myslí, jejími jednotlivými výtvory – různými duševními hnutími (myšlenky, city, představy). Vnitřní život spočívá především v obracení pozornosti na toto vědomí v nás a dále v co nejintenzivnějším spočívání v něm a v rozpouštění všech nepravých ztotožnění (s hmotným tělem a výtvory mysli). To je také cílem všech pravých, vnitřních náboženství. V křesťanství se toto naše pravé Já nazývá Kristus v nás, v buddhismu naše buddhovská podstata, v hinduismu átman. Náboženství pak lze na základě tohoto pochopení rozdělit na zevní - nepravá a vnitřní - pravá. Zevní se omezují pouze na provádění zevních obřadů, zevní uctívání, kladou důraz na formální příslušnost k církvi a podobně, avšak pravé, vnitřní náboženství spočívá v osobní duchovní praxi každého jedince směřující k poznání našeho pravého Já a života v Něm. Jelikož je pouze jedna Pravda – jeden Bůh, jsou všechna vnitřní náboženství podstatně stejná, i když používají jiné pojmy k označování toho samého. Autor v přednášce podrobně vysvětluje praxi jógy, všech jejích stupňů, která je duchovním systémem, jehož cílem je obnovení našeho vědomého spojení, jednoty s božstvím. Prvky jógy lze nalézt ve všech vnitřních náboženstvích – křesťanské mystice, buddhismu, hinduismu a dalších.
Výňatky z přednášky
Vážení a milí přátelé, byl jsem pozván, abych vám řekl něco o vnitřním životě. Zdůrazňuji to pozvání. Osobně příležitosti k přednášení nevyhledávám. Vnitřní neboli duchovní život, o kterém mám mluvit, spočívá totiž v přesném opaku – v mlčení nejen ústy, ale i, a to hlavně, myslí. Ramana Maháriši, velký indický mudrc má bohužel smutnou pravdu, že lidé chodí na duchovní přednášky stejně jako do kostela a odcházejí z nich přesně takoví, jací tam přišli. A to je škoda. Jsem-li však pozván, většinou, ne však vždy, pozvání přijímám ve snaze podělit se o duchovní zkušenosti, které jsem získal za dobu více než padesáti let, kdy jsem nastoupil jako čtrnáctiletý kluk duchovní stezku. Nikoho nepřesvědčuji, nikoho nechci získat. Prostě nabízím, co se mně osvědčilo a je na každém, co přijme a co nikoliv. Snažme se naše setkání využít co nejlépe k opravdovému duchovnímu prohloubení. Nebudeme proto pouze mluvit, ale společně i meditovat, a abychom se správně naladili, začneme hned pětiminutovým soustředěním. Posaďte se prosím zpříma, uvolněte se a soustřeďte se do svého duchovního Srdce, které se nachází poněkud napravo od středu uvnitř hrudi. Odtud v rytmu dechu nadechujme a vydechujme všemi směry klid, mír, přání všeho dobra a lásku.
* * *
V tomto klidu a míru a v jasném vědomí zůstaňte prosím i v průběhu přednášky. Není důvodů, proč se z něho vytrhovat a tak ztrácet jeho dobrodiní. Navíc, zůstanete-li v Srdci a budete-li naslouchat s otevřeným Srdcem, budete mít z mých slov mnohem větší užitek, než když budete poslouchat pouze hlavou. Každý člověk, ať vědomě či nevědomě hledá nějakou neochvějnou jistotu, o kterou by se mohl opřít, která nikdy neselže a ve které by byl v naprostém bezpečí. Hledáme-li takovou neochvějnou jistotu nebo nevyvratitelnou pravdu, zjistíme nakonec, že je jí výhradně naše bytí a nic jiného, protože vše ostatní je nestálé, proměnlivé a pomíjivé, což platí o světě, jeho bytostech i našich tělech a o naší tělesné existenci vůbec. Můžeme o naší tělesné existenci pochybovat, jak chceme, ale proto ještě nepřestáváme existovat. Navíc samo toto pochybování dokazuje naši existenci. Musím být, abych mohl pochybovat. S oblibou se cituje Descartesovo „Myslím, tedy jsem“. Jsme však, i když nemyslíme. Naše bytí proto není na myšlení či nemyšlení závislé. Existujeme, ať myslíme či nikoliv. Položme si zásadní otázku: jak vlastně víme, že existujeme? Odpověď zní: protože si svou existenci uvědomujeme. Jelikož však nejsme dva – jeden, kdo by si svou existenci uvědomoval, a druhý, který by existoval, je zřejmé, že jsme sebe si uvědomujícím vědomím bytím. Jsme, protože si uvědomujeme, že jsme. To, co je sebe si vědomé, nemůže být nic jiného než vědomí samo. Vědomí, schopnost být si vědom, je proto naše bytí. Jsme ryzím, ve smyslu čistým, vědomím sebe sama. Naše bytí je vědomím našeho bytí. Vědomí sama sebe je i svým důkazem, protože je svým bytím. Nepotřebuje k důkazu své existenci nikoho a nic jiného. Vše ostatní, co si vědomí uvědomuje, však bez uvědomujícího vědomí nelze dokázat.
* * *
Podstatou našeho bytí i existence světa je ryzí, nehmotné, neomezené sebe si vědomé vědomí, kterému říkáme naše pravé Já. Bez tohoto vědomí nic neexistuje a také nemůže existovat. Toto Já, vědomí, je naše božství, o kterém mluví shodně všechna náboženství. Máme je vždy, jsme jím vždy, ale protože jsme na ně zapomněli a nevěnujeme mu pozornost, tak je neznáme, i když jím žijeme.
* * *
Vědomí sama sebe je oním Mojžíšovým Bohem Já jsem neboli Já, vědomí si uvědomuji, že existuji. Je Kristem křesťanů, jednorozeným Synem božím v nás, átman hinduistů, buddhovskou podstatou buddhistů i původní neboli čistou myslí stoupenců zenu. Jeho dosažení, které je jeho plným uvědoměním, je zemí zaslíbenou Židů, jejich novým Jeruzalémem, královstvím nebeským křesťanů a více, vědomím – námi samými. Je vysvobozením hinduistů, nirvánou buddhistů. Jeho uvědomění je konečným a základním cílem všech pravých náboženství.
* * *
Tím přicházíme k tomu, co je pravé náboženství: je vnitřní cestou k Bohu a jeho vnitřním prožíváním a je na celém světě pouze jedno, protože je i pouze jeden Bůh. Věřit, že jsou různá náboženství – křesťanské, židovské, islám, buddhismus, hinduismus a další, je zásadní neporozumění tomu, co skutečně náboženství je: osobní, vnitřní cestou k Bohu a jeho přímé, bezprostřední prožívání v našem nitru jako výsledek osobní snahy po nalezení Boha v sobě. Tak jako je jedna věda a neexistuje, jak se nám dříve namlouvalo, věda socialistická a buržoazní, ale věda buď je vědou, nebo není, tak existuje také pouze jedno jediné pravé náboženství, a to osobní a vnitřní. Každé náboženství bylo ve svých počátcích výhradně vnitřní.
* * *
Uvádějí se tři základní druhy jógy – džňána, bhakti a rádža, či lépe šakti jóga. To neznamená, že se podstatně od sebe liší nebo že se jedná o různé, na sobě nezávislé systémy. Jejich zákonitost i požadavky jsou stejné, jakož i cíl. Rozdíl je pouze v položení důrazu na různý přístup. Džňána jóga je stezkou poznání sebe pomocí zaměření na naše vědomí Já jsem. Bhakti jóga je stezkou Lásky, šakti jóga je stezkou Síly. Nejedná se o nic jiného než o obecné přístupy vnitřního náboženství k Bohu, jak byly uvedeny výše, a lze je najít v každém vnitřním náboženství, ať je provádějí křesťané, muslimové, hinduisté či buddhisté. Můžeme se jen východním mystikům obdivovat, jak dokázali tyto základní jednotlivé přístupy k Bohu v pestré směsici nejrůznějších kultur rozpoznat, roztřídit, definovat a popsat. Jsou naprosto obecné, nezávislé na vyznání a náboženství, a proto všeobecně použitelné.
* * *
Jóga je duchovní systém, jehož cílem je obnova našeho vědomého spojení, jednoty s Božstvím, kterým jsme. Je to právě ona Jednota, o kterou se Ježíš modlí v Janovi k Otci, aby byli všichni Jedno. Jóga proto není souborem cvičení, které mají zabezpečit naše dobré tělesné a duševní zdraví, jak se někdy velmi nesprávně jóga chápe. Pěstovat z jógy pouze pozice, ásany a pránájámu – dechová cvičení pro zdraví – je proto nesprávné a může být i škodlivé, a to tehdy, zanedbáme-li charakterovou očistu, se kterou každá správná jóga začíná a na jejímž základě stojí.