Tajemství vazby vědomí na tělo
Ač nejsme tělem, přece s ním prožíváme vše, jako bychom jím byli. Pojednání odhaluje působení síly, jejíž mocí se tak děje.
Kniha obsahuje i následující statě: O buddhismu, výklad jeho pravé podstaty. Nesprávné názory na stezku a jejich vyvrácení. Obrana stezky poznání vysvětluje základní východisko úsilí o poznání našeho pravého Já, jehož dodržení je pro dosažení zásadní.
Ukázka z knihy
Jsme nebo nejsme tělem?
Říká se nám, že nejsme tělo, což se i zcela logicky dokazuje. Kdybychom byli tělo, nemohli bychom nikdy usnout neboli ztratit jeho vědomí. Jeho smrt by byla i naprostým koncem naší existence. Podvědomě správě rovněž říkáme: „Moje tělo“ a nikoliv „Já, tělo“.
Zvládneme-li postoj sebe si vědomého pozorovatele, dokonce přímo nazíráme, že nejsme tělem, ale vědomím, které je pozoruje, a přece sdílíme zkušenosti těla jako své vlastní. Jeho hlad je naším hladem, jeho bolest je naší bolestí a jeho potěšení jsou rovněž naše.
Jak je to možné? Pro vazbu vědomí na tělo. Ta způsobuje, že dokud si uvědomujeme tělo, uvědomujeme si i vše, co prožívá. Proto zakoušíme i jeho bolesti, strasti i potěšení.
Naše přesvědčení, že nejsme tělem, a dokonce přímá zkušenost: „Jsem sebe si vědomé vědomí a tělo je pozorovaný předmět,“ nemají na vazbu vědomí s tělem bezprostřední vliv; ať víme či nevíme, že nejsme tělem, a i když tuto pravdu přímo zakoušíme, sdílíme s naším tělem jeho radosti i strasti. Přesvědčení a přímá zkušenost, že nejsme tělem nám pouze pomáhají stavy těla lépe snášet a zvládat a nic víc. Vazba vědomí na tělo a její důsledky – zakoušení bolesti a další zkušenosti sdílené s tělem, nejsou v moci naší vůle. Vysvětlení jejich moci nad námi je nutno hledat v naší karmě s prvotní příčinou, jíž je odpadnutí od Boha. Ramana Maháriši jasně říká: „Karma, pro kterou se toto tělo zrodilo, se musí naplnit“, což platí i pro mudrce. I mudrci cítí své tělo a jeho zkušenosti a zakoušejí i bolest. Z pamětí těch, které zapsali ti, kteří s Ramanou Mahárišim po několik let byli v nejtěsnějším denním styku, se dozvídáme, že se vyjadřoval jednoznačně, že cítí zimu, bolest a podobně.
Vazba vědomí na tělo, Indové říkají uzel, granti, nepůsobí stále, ale přerušovaně. Stahuje naše vědomí z těla a my upadáme do spánku, ve kterém naše hmotné tělo mizí v zapomnění. Naše zakoušení hmotného světa rázem s usnutím mizí. Z hlediska praxe přestává existovat. Po probuzení vazba opět obnovuje svou činnost, zakoušíme svá těla jako dříve. Obnova vazby vědomí na tělo po probuzení svědčí o trvání její existence i po dobu spánku, ale v nečinném, zárodečném stavu. To vše se děje bez naší vůle a bez moci její působení nějak ovlivnit. Kdo nás, naše vědomí, takto tělu odnímá a opět do něho vrací, nikdo nevysvětluje. Z určitého pohledu je každé probuzení nový zrod těla a každé usnutí jeho rozpuštění, což se pravidelně opakuje, ať chceme, či nikoliv. Nikdo se nás neptá a nějaká naše svobodná vůle v tomto dění naprosto neplatí. Jsme plně ovládáni silou, která nám zůstává tajemstvím.
Základem vazby vědomí na tělo je, jak ze samého názvu vyplývá, samo vědomí. Není-li jím tělo oživováno ani je nezakoušíme.
Prostředky, kterými si vědomí uvědomuje a vnímá tělo, jsou tělesné a jsou jimi zevní smysly. Čtyři z nich z pěti sídlí v hlavě: zrak, sluch, čich a chuť. Pozorujeme, vnímáme tělo, ale i svět z hlavy, což vyvolává mylné přesvědční, že vědomí je omezeno na hlavu. Není. Pouze zde prostřenictvím smyslů působí a to nikoliv nepřetržitě, ale jen když bdíme. Zkušenostní pozorovatel vidí, slyší atd. z pohledu z hlavy, ale vědomí samo není tím na tělo omezeno.
Z obsahu
- Vazba vědomí na tělo je věc neprozkoumaná
- S vazbou vědomí na tělo se rodíme
- Nevylučujme hmotné tělo ani jeho svět
- Jak se zbavit utrpení z hmotného těla
- Otázka utrpení v literatuře
- O buddhistickém dogmatismu
- Odvrácená tvář tibetského buddhismu
- Neutěšený stav většiny hledajících