Archiv
Nalezené příspěvky
Co se soustřeďuje, je vždy důležitější než to, nač se soustřeďuje
26. 6. 2023
Jiří Vacek
To, co se soustřeďuje, medituje, kontempluje, je vědomí Já jsem, Bůh v nás a proto není nic důležitější než ono. Proto je rozhodující vědět, že podstatou každé meditace, soustředění je působení oživující a posilující moci vědomí. Nač se soustřeďujeme, tomu svou pozorností moc vědomí přivádíme a proto i posilujeme. Nezapomínejme nikdy, že platí i opak: čemu pozornost nevěnujeme, tomu nepřivádíme moc vědomí, a proto to slábne, až dokonce pro nás přestává existovat. Tento zákon platí pro nás i ve vztahu k Bohu. Pokud mu nevěnujeme pozornost jako našemu vědomí Já jsem, jeho uvědomování v nás slábne a často vede až k úplné nevíře v jeho samotnou existenci. Výhradní pozornost věnovaná zevnímu světu vyvolává naopak nesprávné přesvědčení o jeho existenci nezávislé na vědomí. Proto vždy a na prvém místě má v nás převažovat stav, ve kterém větší část naší pozornosti trvale spočívá v ryzím vědomí Já jsem. V něm máme být neochvějně stále zakotveni jako v božském základu naší bytosti, který je naším vědomým božským životem.