Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pozorovatel pozoruje vše pozorovatelné neboli vše projevené a současně si uvědomuje své pravé Já, vědomí Já jsem. Stojí proto na rozhraní projevu a neprojevu. Uvědomuje si současně stvořené i nestvořené a v tom je podoben Bohu. Ten je také sám sebou, ale současně také pozoruje své stvoření. Proto je stav pozorovatele vyšší než úplné ponoření do vědomí se ztrátou vědomí projevu, pokud se neomezuje na nějaký tvar v čase a prostoru. V jednom z minulých vtělení jsem zemřel v kévala nirvikalpa samádhi, v transu v Já se ztrátou vědomí světa a domníval se, že dosáhnu vysvobození. Zřejmě jsem se ve své minulé praxi zaměřil výhradně na spočívání v Já se ztrátou vědomí světa. Ze svého omylu jsem byl vyveden velmi krutě: novým vtělením do zrodu plného utrpení tělesného i duševního. Tak mě šakti názorně poučila, že projev není iluze, ale obrovská, skutečná moc, ze které se nevysvobodíme tím, že se budeme chovat, jako by neexistovala. Snad proto mne často přepadal na stezce pocit, že samotné ryzí vědomí Já jsem je nějak neúplné a dokonce bezbranné proti moci světa a těla. Tato nespokojenost mne proto na stezce hnala dál k řešení, které by mě uspokojilo neboli směrem k šakti, tvořivé moci vědomí.