Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Pavel Kubeš

Často pozoruji, že samovolně, nucen nebo veden z nitra, řeknu a udělám něco, co si neumím rozumově zdůvodnit, ale vím, že je to tak a správně. Naposled se mně to stalo na zářijové Morávce. Ač se Pavel zevně velmi snažil, cítil jsem, že něco s ním není v pořádku. Nakonec jsem na něj vyhrkl: „Špatně medituješ“, ale víc – v čem chyba spočívá, jsem nevěděl. Jen jsem cítil, že nějak moc zdůrazňuje své já – ego. Byl nějak příliš spokojen sám se sebou. To je vždy velmi nebezpečné, protože se tak oddělujeme od milosti, která v důsledku toho přestává k nám proudit. A hle, co se stalo. Poslední den semináře v pátek, mně předal Pavel následující dopis. Měl jsem pravdu; nikoliv já, ale Já.