Já nehledáme, Já si uvědomujeme
Jiří Vacek
Já, vědomí Já jsem, je věčná všudypřítomnost boží. Já je zde vždy a stále. Je věčným všudypřítomným okamžikem. Není ničím cizím, ale námi samými. Je naším životem. Nejen jsme Já, ale žijeme Já.
To, co uděluje život našemu tělu a mysli, bez čeho nemohou existovat, je ryzí, sebe si vědomá existence.
Každý nejen ví, ale přímo pociťuje, že existuje. To, co si je vědomo, že existuje, je vědomí, naše pravé Já. Z pohledu vlastní sebe si vědomé existence není proto třeba naše pravé Já hledat. Postačí si uvědomovat tento pocit, lépe vědomí vlastní existence: Jsem, existuji a vím, uvědomuji si, že existuji a vím, že jsem to Já, kdo existuje a nikoliv někdo jiný.
Vědomí všech i vlastního bytí je naše pravé Já. Vše potřebné je se na toto vědomí soustředit a prožívat je jako Sebe – jako své pravé Já, které není ani tělem ani myšlenkou, ale ryzím, sebe si uvědomujícím vědomím.
Poznání Já je uvědomování si sebe v tomto vědomí.
Cokoliv si uvědomuji, včetně sebe, jsem to Já, vědomí, které si vše uvědomuje. Uvědomování je činnost vědomí, která probíhá neustále a zcela samovolně silou vědomí.
Vědomí v těle hýbe tělem. Vědomí v mysli myslí. Je ve věčném klidu i pohybu současně.
Vše, co je nutné, je proto zaměřit pozornost na vědomí, které si právě teď cokoliv uvědomuje.
Jsem to Já, kdo si vše uvědomuje, jsem vše si uvědomující vědomí.
To, čím si uvědomuji, že jsem, jsem Já, vědomí.