Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Semináře se zúčastnilo přes 80 zájemců. Ve vedení se mnou se střídali: Jindra, Eva a Jirka Krutinovi.

Poslední den semináře zpravidla přicházím s nějakou obměnou programu. Zařazuji nové hlubší prvky sádhany. Vycházím z předpokladu, že po týdnu meditací úroveň účastníků je tak vysoká, že jsou schopni „novinku“ přijmout.

Tentokráte jsem se soustředil na tvorbu duchovního světla, na jeho význam a na světelné tělo a hlavně na příslušnou praxi, kterou se dosahují.

Současně v edici „Duchovní skripta“ vychází titul: „Jak vytvořit světlo a světelné tělo“, kde o této praxi pojednávám hlouběji.

Poslední den semináře

Zlenice, 21.6.2014

Vedl:       Jiří Vacek

8 – 9 hod., střídavá pránájáma

Dobré jitro.

Poprosíme o pomoc, ochranu a poděkujeme za to, co se nám všechno dostalo.

A zazpíváme si naši mantru „Bože, my Tě máme rádi, my jsme kamarádi“.

Stačí. Pozveme na naši meditaci i mistry, aby nám přišli pomoci s naší prací.

Světlo je nejvyšší projevená, ještě božská energie, která je dostředivá – to znamená, že pokud v nás převládá, tak nás skutečně navrací zpět do Boha. Znovu říkám, že za předpokladu, že je silnější v nás a mocnější než síly odstředivé. Pak, pokud dokážeme světlo vytvořit a udržet, máme velkou naději na zrod v božském světě nebo ve světelných světech, protože tam bytosti žijí ve světle a ve světelných tělech. Proto si teď provedeme několik cvičení, která vytváření světla podporují. Základem vždycky je velká a důkladná očista charakteru, protože bez ní není možné sílu Světla vytvořit. Veškeré pokusy zvednout takzvaně hadí sílu páteří bez dokonalé očisty, zejména charakteru, musí vždycky skončit nezdarem a dokonce duchovní katastrofou, ve které se síly nepřátelské Bohu vzbouří a zcela nás přemohou. To je velké nebezpečí stezky síly, že její technická cvičení zabsolutizujeme a nevěnujeme se očistě a lásce k Bohu. Pak místo, aby cvičení působila duchovně a osvobozujícím způsobem a směrem k Bohu, tak nás poškozují. Jedním z těchto cvičení je dýchání, které si teď provedeme – je velmi blízké střídavé pránájámě, kterou děláme v tuto dobu. Ta už i sama obsahuje prvek vytváření Světla, což je její fáze, ve které vedeme sílu vzhůru páteří nad hlavu. Takže se usadíme nad hlavou buď s vědomím Já jsem, nebo s pozorovatelem nebo se tam prostě soustředíme předmětně. Po celou dobu se tam budeme soustřeďovat popsanými způsoby. Budeme dýchat tím způsobem, že povedeme pránu s výdechem po obou stranách páteře dolů do jedničky – to znamená, že ji povedeme těmi nádí, kterým říkáme ida a pingala, které se táhnou podél páteře dolů, a v nádechu z jedničky tu Sílu, kterou jsme tam tímto způsobem vydechli, budeme nadechovat páteří vzhůru nad hlavu. A pak začneme zase znovu, takže pořád dokola: výdech po stranách páteře dolů, nádech páteří nahoru. Soustřeďujeme se na vzestup síly sušumnou a pořád jsme soustředěni nad hlavou, kde je její jednak oblast a jednak i centrum, čakra sahasrára. To si můžeme právě dovolit bez nebezpečí proto, že jsme se tady celý týden intenzivně věnovali očistě a samozřejmě, že i sem už jsme přišli příslušně vybaveni. Jinak to cvičení rozhodně není pro začátečníky.

Můžeme s tímto cvičením skončit. Znovu si zkontrolujeme soustředění v Já, v pozorovateli. Touto dobou jsme vždy rozpouštěli nevědomost a to zlo, které spočívá v tom, že nejen se ztotožňujeme s tělem, ale dokonce se omezujeme pouze na tělo, ačkoliv naší podstatou je sebe si vědomé neomezené vědomí. Rozšíření vědomí, které jsme tady prováděli, je nedílnou součástí stezky v té její fázi, kde se jedná o realizaci Brahman. V křesťanství tato fáze stezky nebo toto období stezky se nazývá výstup k Otci.

Prosím vás, já bych vás prosil, když kýcháte, dejte si kapesník před ústa a kýchejte potichu, ať všechny nerušíte. To je velká bezohlednost vůči druhým, kýchat nahlas, aby vás všichni slyšeli. To samé i platí o hlasitém smrkání. Někteří troubíte doopravdy jak slon. To přeci je bezohlednost k druhým. Musím mít kapesník a smrkat, když už potřebuji smrkat, potichu. Není potřeba, aby mě všichni slyšeli a všechny jste vyrušovali. Mnozí byste potřebovali proškolit ve slušném chování, protože slušné chování je také součást jógy, když neobtěžujeme druhé svým počínáním a nepůsobíme jim újmu. Není přece potřeba, aby toho, kdo kýchá, všichni tady slyšeli. A když už se nemůžete ovládat, tak jděte na chvíli za dveře.

Na úseku té stezky, kterou křesťané znají jako výstup k Otci, musíme dosáhnout rozšíření vědomí, to znamená překročit svým vědomím hranice těla – uvědomit si, že existujeme nezávisle na těle. To jsme tady dělali pomocí soustředění nad hlavou, pod nohy a tak dále. Můžeme to dělat i jiným způsobem, a sice tak, že se soustředíme v duchovním Srdci – aniž bychom Já omezovali na Srdce, ale můžeme se tam soustředit. Ze Srdce nadechujeme všemi směry kulovým prostorem, takže se prána šíří z bodu Srdce, překračuje hranice těla a jak je překračuje, když dáme pozor, tak si uvědomíme, že se rozšiřuje s tím i naše vědomí. Pokud máme na konci nádechu pránu v nekonečnu, jsme tím nádechem v nekonečnosti toho kulového prostoru. Tím současně se nám rozepjalo i vědomí a když si dáme pozor, zjistíme, že v okamžiku, kdy to vědomí překračuje hranice těla, tak tělo se nachází ve vědomí. Dosahujeme totéž, co jsme dosahovali ve cvičení, které jsme tady celý týden prováděli. Teď to budeme zkoušet a budeme dávat pozor, jak se naše vědomí rozšiřuje, když prána v naší představě překračuje v kulovém prostoru hranice těla, protože v tom okamžiku, když se pořádně pozorně podíváme, tak tělo je ve vědomí. Takže teď budeme dýchat soustředěni v Srdci, ze Srdce nadechovat do nekonečna a pozorovat, jak se nám rozpíná vědomí a jak se tělo nachází v tomto vědomí, čili dosahujeme převratu ve vědomí. Běžně mluvíme o prostoru a bereme ho jako určitou fyzikální veličinu, ale ve skutečnosti prostor jako hmotná veličina nebo jeho vnímání tímto způsobem, je výsledkem naší nevědomosti, protože něco jako neživý prostor neexistuje. To, co zčásti si uvědomujeme vlivem své nevědomosti jako prostor, je ve skutečnosti neomezené vědomí, jenomže proto, že své vědomí neznáme a nevěnujeme mu pozornost, tak z toho prostoru vidíme jenom to hmotné nebo pokleslé – to znamená ten fyzikální prostor. Je to to samé jako s předměty – vidíme předměty kolem sebe, včetně našeho těla, ale vidíme jenom jejich zevní tvar, vidíme jenom jejich hmotu, ale nevidíme celou pravdu, že každý předmět je vazbou toho hmotného utváření, jak říkal mistr Hejhal, neboli šakti, která ztuhla ve hmotu, a všepronikajícího základu, kterým je vědomí. Když se poznáme, tak se naše poznávání světa rozšiřuje právě o tento aspekt: Nevidíme věci jenom jako věci, ale vidíme i vědomí, které je proniká, ve kterém existují. A vidíme jednotu šakti, která tvoří tvarovou část světa, a vědomí, které si je uvědomuje. Teď se vrátíme k tomu cvičení – to znamená, že budeme ze Srdce nadechovat, rozšiřovat vědomí s nádechem do nekonečna a uvědomovat si, že se tělo nachází ve vědomí.

Kdo už dokážeme v tomto rozšířeném vědomí spočívat, ve kterém je tělo jeho obsahem, tak samozřejmě v tomto cvičení už vědomí nemusíme rozpínat, ale držíme je rozepjaté, tak jak to umíme, a uvědomujeme si, že dýchání probíhá ve vědomí a že tělo je také předmětem vědomí.

Stav vědomí, ve kterém je tělo a nakonec i svět jeho obsahem, je jedním z cílů, které musíme na Stezce po dosažení vědomí Já docílit. Tím se právě blížíme realizaci nebo dosažení stupně Otce neboli Brahman.

Jelikož dneska končíme, tak se také sluší poděkovat těm, kteří nám organizačně tento seminář zabezpečili a uspořádali. Dalo jim to hodně práce, není to samozřejmost. Musíme jim být za to vděční, nemyslet si, že na to máme samozřejmý nárok. Není to pravda. Oni nám věnují svůj čas, svou sílu a za to si zaslouží uznání. To je zejména tady Dáša, Petr Skružný, Dědečkovi, naše Eva. Zřejmě jsem i na někoho zapomněl.

Takže jim všem děkujeme, ale musíme také poděkovat zejména těm, kteří ty meditace a semináře vedou duchovně – to znamená Jindrovi, Jirkovi a zase Evě, protože to není to, že tady sedí a hoví si, jak si někdo může myslet, ale to je tvrdá duchovní práce, kterou tady musí odvádět, která je stojí hodně energie, kterou pak musí pracně znovu nabývat. Takže buďme vděčni za všechno Bohu i těm, kteří nám pomáhají.

Připravme se na to, že návrat do světa bude velmi náročný i z hlediska duchovního, abychom udrželi, co jsme tady dosáhli. Tak se nenechme překvapit. Zůstávejme trvale alespoň v sebe si vědomém pozorovateli a trvale rozlišujme všechno, co vchází do našeho vědomí. Nevěnujme pozornost, sílu a čas ničemu, co nás na Stezce zdržuje nebo z ní dokonce odvrací. Stezka je ve své podstatě záležitost energetickou – času a síly, které na ni vynakládáme. Vynakládáme je jednak pozorností vědomí a jednak tím, čemu se věnuje naše mysl. To jsou dvě hlavní síly – vědomí a mysl, které vytvářejí svět, ve kterém žijeme, a tedy i náš osud. Proto je musíme mít pevně ve své moci, abychom je řídili správně, to znamená podle duchovních hledisek. A k tomu je zase potřeba dobře znát nauku. Nepodceňujte nauku, všichni ji málo známe, málo ji používáme a uplatňujeme a doplácíme na to velkými ztrátami na Stezce. Jak říká Maháriši: naše vytrvalost rozhoduje. A vytrvalost, to znamená vytrvale dělat átmavičáru a vytrvale nedělat lokavičáru. Ten energetický poměr se musí ustálit tak, aby ty síly dostředivé – jejich energie v nás převládaly a ty odstředivé byly rozpouštěny a mizely a neměly nad námi moc. Z tohoto hlediska jde ryze o energetickou záležitost. Samozřejmě, že touha a láska jsou důležité, ale pokud je neuplatňujeme v souladu s naukou, tak mnoho toho nezmohou. To, co rozhoduje, jsou síly a energie. Takže teď si uděláme normální přestávku na snídani. Prosil bych dvě skupiny silných mužů – jedna aby přišla přenést bedny s knihami z místnosti, kde se prodávalo, do Jirkova auta a druhá, aby vzala naše věci a věci Krutinových do aut. Takže se dostavte tak po půl, ne dříve. Jinak řidiči samozřejmě musí být u aut, aby se věci do nich mohly dát.

---------- Po snídani ----------

10-11h, vnitřní pránájáma

Tak se zase maximálně soustředíme v Já nebo v pozorovateli, poděkujeme, poprosíme o milost a ochranu. Pozveme si i všechny mistry na pomoc, aby nám pomohli s meditací.

Duchovní světlo je nejvyšší a nejmocnější dostředivou božskou silou, která, když jí necháme volnost, tak nás skutečně přivádí do spojení s Bohem a zabezpečuje zrody ve vyšších, božských světech. V naší škole o tom příliš nemluvíme, což je možná trochu škoda, ale na druhou stranu děláme všechno, abychom Světlo vytvořili, protože praxe na vytvoření Světla je stejná jako základy všech jóg – to znamená je to důkladná očista, zbavení se všeho, co směřuje pryč od Boha, neboli odstředivých sil a zejména těch zlých. Světlo samozřejmě jako energie podléhá všem zákonům, kterým energie podléhají. Ač je božské ani ono z nich není vyjmuto – to znamená, že tam nerozhoduje jen jakost, duchovní výše, ale i velikost. Světla, které vytváříme, musí být dostatek, aby svou silou a mocí převážilo síly odstředivé, které v sobě chováme. Proto součástí praxe vytváření světla je intenzivní očista, to jest rozpouštění sil odstředivých. Existují školy, které jsou přímo zaměřené na vytváření Světla – této duchovní energie. To je například kundalini jóga. My, ač jak říkám, o tom příliš nemluvíme, přesto Světlo vytváříme, protože Světlo je možné získávat dvojím způsobem. Světlo je přirozeně vyzařováno vědomím Já jsem – to vyzařuje své Světlo, tak jako Slunce je také vyzařuje. Takže tam, kde je vědomí Já jsem, tam dochází vždy i k tvorbě Světla, a to tím více, čím více ve vědomí bdíme a čím silněji bdíme a čím více jsme s ním ztotožněni. Druhým způsobem získáváme Světlo tak, že zvedáme takzvanou hadí sílu, která sídlí v prvé čakře, a vedeme ji nad hlavu, kde se mění ve Světlo. Stezku světla u nás učil a prakticky prováděl zejména Bedřich Hejhal. Bohužel jeho učení se ve značné míře ztratilo. Oni měli zvláštní postupy, kterými světlo dokonce přímo nějak vydobývali z hmoty. Ale v podstatě můžeme při tvorbě Světla vycházet z toho, že je výsledkem zvednutí Síly nad hlavu. Znovu musíme říci, že nestačí Sílu nad hlavu zvednout, ale musíme ji tam udržet a musíme ji tam neustále zvětšovat. Nestačí jakákoliv Síla nebo jakákoliv její část zvednutá nad hlavu, musí jí tam být co nejvíce. V naší škole, když dosahujeme poznání Sebe, dosahujeme tím automaticky i Světla, a jak si snad vzpomenete, tak ve vnitřní pránájámě také vedeme Sílu vzhůru páteří, čili vyrábíme Světlo i tím druhým způsobem, ale nejsme na to zvlášť zaměřeni. Ale měli bychom vědět, co Světlo je, měli bychom znát jeho zákonitost i to, že o Světlo můžeme jako o každou sílu přijít tím, že ji vydáváme, a můžeme ji vydávat buď smysluplně – na duchovní Stezku, na pomoc druhým, pokud ji nepromrhají, ale můžeme ji vydávat i zbytečně, což Maháriši souhrnně označuje jako lokavičáru. Čili nestačí světlo mít, vyrábět – musíme ho chránit před zbytečnými ztrátami, musíme ho zvětšovat a žít v něm a jeho mocí a odstraňovat překážky jeho působení. Protože děláme jak átmavičáru, která, když Já objevíme, přechází v uvědomování nebo ve spočívání v Já, tak děláme i vnitřní pránájámu, která je vlastně praxí kundaliní jógy – základem kundaliní jógy není nic jiného než praxe vnitřní pránájámy, takže můžeme obě tato cvičení spojovat a zaměřit se na vytváření Světla nad hlavou. Centrem Světla – nejvyšším centrem Světla je sahasrára, tak jako nejvyšším centrem vědomí z hlediska těla je Srdce. Zvednout Sílu nad hlavu neznamená upadnout do samádhi, myslím do samádhi se ztrátou vědomí světa – to se dostavuje, když je ta Síla zvednuta naprosto. To některé školy praktikují, že záměrně vyvádějí tolik Síly nad hlavu, až ztrácejí vědomí světa a spočívají v kévala nirvikalpa samádhi, ale to není řešení našeho vysvobození, jak říká Ramana Maháriši, protože nerozpouští odstředivé síly v nás. Ty můžeme rozpouštět jenom za bdění. Proto stezka Světla, ať ji chápeme jakkoliv, nemá za cíl stavy se ztrátou vědomí světa. Abychom dlouho nepovídali, tak si to přímo zkusíme. Soustředíme se ve vědomí Já jsem nad hlavou. Buď jsme tam jako vědomí Já jsem, nebo jako pozorovatelé nebo se tam alespoň soustřeďujeme, jak je to v józe běžné. Držíme se stále centra nad hlavou a v nádechu do něj nadechujeme zpod jedničky nebo zpod těla pránu. Když ji nadechneme, tak ji tam nahoře podržíme a výdechem ji rozšíříme do celého prostoru nad hlavou. Tam je, jak se lidově říká, nebe, což, přeloženo do duchovní řeči, znamená, že je tam oblast nebo říše světla, stejně jako třeba pod nohama je oblast, říše pekla, vztaženo všechno samozřejmě ke člověku.  Takže teď budeme provádět to, co jsme si řekli – budeme soustředěni v sahasráře nad hlavou, nadechovat z jedničky Sílu do tohoto centra, při zádrži ji tam podržíme a výdechem ji tam rozšíříme. A pořád dokola. To je nejúčinnější způsob, jak Světlo vyrábět. Sčítají se tam dva vlivy: jednak samotné působení vědomí, které vytváří Světlo, a jednak transformace pokleslé energie v tu energii vyšší, světelnou.

Když máme duchovního Světla nad hlavou vytvořeno dostatečné množství a nepřekážejí mu v působení naše negace, tak Světlo klesá dolů do těla, vyplňuje jeho objem nebo prostor, čemuž se říká vytváření duchovního světelného těla nebo také odění Světlem. Někteří světci jsou takto zobrazováni. Jedno takové zobrazení můžete vidět v Praze na Karlově náměstí nahoře na střeše kostela svatého Ignáce, kde je tento světec znázorněn svatozáří, která nezahrnuje jen jeho hlavu, ale i celé tělo. To je vyjádření této pravdy. Takže svatozář kolem hlavy je jen začátek, ale musí se pokračovat dál a vytvářet světelné tělo. Světelné tělo, jak snad už jsem říkal, je důležité pro život ve vyšších, světelných světech. Bez něho se tam žít nedá ani tam nelze vstoupit. Tomu sestupu Světla a vytváření světelného těla lze záměrně napomoci obdobným postupem – jako vedeme Sílu vzhůru, kde se mění ve Světlo, tak můžeme vést to Světlo dolů. Není to tak, že bychom sahasráru o to Světlo ochuzovali nebo, že bychom ho tam zmenšovali nebo odebírali, ale prostě ho rozšiřujeme tímto způsobem. Takže se soustřeďujeme ve Světle nad hlavou a v rámci výdechu ho vedeme dolů páteří a celým tělem až pod nohy nebo tam, kam až svým Světlem dosáhneme. Nemělo by se tak dít nějakým velkým násilím, ale prostě jen umožňovat rozpětí Světla v těle. Takže jsme soustředění nad hlavou a výdech páteří a celým tělem dolů.

Uděláme si přestávku do jedenácti.

---------- Tichá meditace od 11h ----------

Závěr

Tak nashledanou. Koukejte se držet.