Jedlové Kostolany 09/2009 - promluvy JV
Jiří Vacek
Posila na cestu domů
11.09.2009
Než se zítra rozejdeme, tak se důkladně připravte na náraz světa, aby vás nesmetl, abyste rázem nepřišli o to, co jste tady pracně týden shromažďovali. To je dřív než na nový kabát, jak se říká. V podstatě v duchovním životě jde buď o vědomí, záři vědomí nebo o duchovní energie, světlo. I když neztratíme vědomí Já, tak lehce ztrácíme energie, světlo a podobně. To nikdo nemá jako, jak se říká, na věčné časy, tím méně se Sovětským svazem. Světlo je prostě energie. Velmi hrubě se dá přirovnat k benzínu nebo k naftě do auta. Tato energie se spotřebovává, také s ní plýtváme, nemoudře ji rozhazujeme a je potřeba ji znovu a znovu obnovovat, což se děje vnitřní pránájámou a vedením prány nad hlavu. Takže, na to pozor. Ne, že nemůžete o to přijít, co jste tady získali, ale naopak můžete při nepozornosti o to přijít velmi a velmi rychle.
Na druhou stranu není potřeba podléhat nějaké depresi, že je to ztracené a že jsme padli a podobně, ale je potřeba znovu tu energii s pomocí vědomí Já jsem správně vedenou pozorností a vnitřní pránájámou obnovit. To je právě obrovská výhoda naší stezky, že se nesoustřeďujeme pouze na vědomí, ale i na Šakti a že máme možnost pomocí vnitřní pránájámy, energii, to světlo a pránu, ve vyšších čakrách obnovovat. Skutečně je to obrovská výhoda, kterou byste měli znát a vážit si jí, a využívat ji.
Jinak, nesmírně důležitá je vytrvalost. Maháriši opakovaně říkal, že těch několik, co zvítězilo, za to vděčí vytrvalosti. Ať se nám daří, nebo ať se nám nedaří, musíme v sádháně pokračovat. To, že se nám nedaří, ať už skutečně nebo domněle, protože duchovní pokrok neumíme dobře měřit ani posuzovat, není důvod, abychom přestávali cvičit. Právě naopak, spíš bychom měli přidat.
Nejvíce energie ztrácíme nesprávným myšlením nebo dokonce myšlením ve zlu. Katolíci velmi správně říkají, že těch sedm smrtelných hříchů, které nás připravují o milost boží, jsou zlé city. Je to závist, nenávist, pýcha a já nevím, co všechno. Takže na to si dávejte obrovský pozor. Vezměte si poučení z toho, co říká Ježíš, že snadno vidíme chyby na druhém, i maličkosti, a obrovské chyby, kterých se dopouštíme my sami, nevidíme a nechceme vidět a naopak si myslíme, že je s námi všechno vpořádku. Právě toto už je známka toho, že to s námi vpořádku není, když víc vidíme chyby cizí, než vlastní. Nauka je určená k tomu, abychom ji my sami na prvém místě prováděli, a nikoliv, abychom ji otloukali druhým o hlavu, že to či ono dělají špatně. To nechte těm, kteří jsou k tomu povolaní. Můžeme občas něco druhém říci, ale vždycky bychom měli jako vědět, kdy to je správné říci a kdy je lepší se starat, v tom nejlepším slova smyslu, o sebe.
Druhá nesprávná známka je, že si myslíme, že všechno zlo pochází zevně, že pochází ze světa, od lidí kolem nás a podobně. Základní příčina veškerého zla je v nás a je to ego, které sebou táhne všechna ostatní zla. Už jenom to, že žijeme v egu znamená, že nejsme dobří, ale zlí, protože jediné dobro, skutečné a opravdové je v Bohu a u Boha, a z toho se právě ego svou vlastní existencí vylučuje. Takže, všemi silami se snažte odtotožnit od ega, přestat se ztotožňovat s tělem a s myslí, přestat si myslet, že vaše osobnost, to znamená tělo a mysl, jsou středem světa, že jsou nejdůležitější.
Častou chybou také je měnění prvorozenství, myslí se samozřejmě prvorozenství Ducha, za mísu čočky, za dočasná, chvilková světská potěšení. Ono je to velmi lákavé podlehnout nějakému takovému potěšení, jenomže za to se těžce platí, právě ztrátou toho prvorozenství. Takže nesmíme dávat nikdy na prvé místo naše zájmy ve světě, zájmy těla a mysli, ale vždycky na prvém místě musí být stezka a sám Bůh nebo naše pravé Já, což je jedno a totéž.
Takže buďte opatrní, hlídejte se, ať zbytečně neztrácíte to, co jste pracně dosáhli.
Poděkování na konec
12. 09. 2009
Sluší se poděkovat těm, kteří nám nakonec toto setkání připravili, Péťa tady není, ale je tady Majo, který mu velmi pomáhá. Musíme si takové činnosti velmi cenit, protože je to jedna z činností, které naši skupinu zcelují a umožňují nám naše setkávání. Rozhodně to nemůžeme brát jako nějakou samozřejmost nebo dokonce jako nějakou výdělečnou záležitost. To už poznáte z toho, když srovnáte ceny našich seminářů, ať už týdenních nebo víkendových s těmi ostatními. To je rozdíl úplně markantní. Já vám doporučuji, abyste se na to podívali. O to si pak víc této příležitosti, kterou nám tito lidé a nejenom tedy Péťa, ale i Leošek a Iva Čagánková připravují, budete vážit. Takže buďme jim za to vděční, pokud můžeme, tak jim pomáhejme a neznesnadňujme jim jejich činnost. Je to opravdu namáhavé, stojí je to spoustu času, sil a znovu říkám, dělají to pro věc a pro nic jiného.
Musíme současně také poděkovat Jirkovi a Evě, že tak říkajíc přebírají štafetu a pomáhají mě v tom vedení, protože už bych na to sám nestačil, jednak pro stáří, jednak pro nemoce. Buď byste tady seděli sami nebo by se třeba vůbec nekonalo. Jak vidíte, těch, co jsou schopni vést meditace seminářů je víc, ale z nich je tady teď na tomto semináři pouze Jirka s Evou a na jiných seminářích je to obdobně. Pusťte z hlavy takové ty představy, že tady jenom sedíme a povídáme a o nic jiného nejde. Ti, co vedou meditaci, vydávají nesmírně mnoho síly na povznesení naši meditace, na rozpouštění negací skupiny a to je obrovská duchovní dřina, která vysiluje a bere síly.
Jednou, když jsem byl už pořádně zničený z Morávky, tak mě vzali k nějakému léčiteli, do galerie k tomu tuším, panu Hajnému, ten malíř, je to Hajný, že? Tam chodí nějaký léčitel, tak mě k němu vzali, já jsem to nechtěl, oni mě více méně přivezli. Ten se na mě podíval a řekl: „Člověče, Vy umřete. Vy jste tak deenergetizovaný, že už to nemůžete vydržet.“
Já samozřejmě neubývá, svítí stále, ale co ubývá, je síla, světlo. To se musí doplňovat a když se nedoplňuje, tak to končí tělesným koncem. Takových případů se stalo už mnoho, že to mistři přehnali a umřeli proto velmi mladí. Jiní si jsou toho, této námahy, a tohoto vydání síly vědomi a prostě se s žáky nestýkají, vůbec s nimi nemeditují. Buď se jim ukáží jednou za rok a žáci projdou kolem nich průvodem, že je sotva zahlédnou a nebo se vůbec těm žákům neukáží. Víte dobře, že Tomášovi nakonec také už s nikým nemeditovali, jenom přednášeli, což je něco úplně jiného.
Takže, važte si toho. Ne každý má tolik času, aby mohl na ty semináře jezdit. Já na ně můžu jezdit, protože jsem už v důchodu, ale ti ostatní, ti v důchodu nejsou, nebo kromě Jindry tedy. Jindra zas, ten je na tom zdravotně tak špatně, že se některým meditacím a seminářům vyhýbá, aby se jeho zdravotní stav tolik nezhoršil, že by třeba už vůbec nic nemohl.
Proto je potřebná i zabezpečenost nebo uspořádání zevní stránky, která dovoluje účast na všech seminářích. U těch dalších není předpoklad, že i kdyby třeba rádi semináře vedli, tak nemohou, protože jsou zaměstnaní. Navíc, mají rodinu a ta na ně naléhá, aby také nějakou dovolenou strávili s nimi. Takže, pokud vím, třeba takový Hynek, ten strávil na seminářích asi dva týdny. A s ostatními je to podobně. Takže tohle všechno berte do úvahy a važte si toho, co se vám dostává. Nepromrhávejte tu pomoc, protože to je těžce zaplacená.
Teď můžeme pokračovat v tom našem programu. Už bychom měli umět vzít tělo do vědomí, to znamená vyhoupnout se z těla, existovat v neomezeném Já jsem a prožívat tu svou oddělenost od těla, v centrech nad hlavou, pod nohami a také bychom měli držet Srdce.
Ještě mimochodem, to, že jsem se mohl vloni zúčastnit všech seminářů a meditací, byl vlastně takový malý zázrak, protože jsem doslova zápasil o život. Zhubl jsem o deset kilo a podobně. Jak mě skončilo ozařování tak, to bylo v pátek, a v sobotu už jsem jel na seminář. To je prostě něco, objektivně vzato, úplně neuvěřitelného.
Letos jsem vlastně vynechal akorát jedinou meditaci v té Bratislavě, protože už to na mě a na Milušku bylo moc, takže tam museli jet Jirka s Evou. Takže, kdyby tam nejeli, tak se to prostě už nekonalo.
A také si nemyslete, že vyrovnávat se s energetickou silovou zátěží negací, je něco jednoduchého. Když čtete třeba životopis Satja Sai Baby, toho divotvůrce v Indii, tak zjistíte, že když na sebe vzal něco za druhé, nějakou karmu, takže celý den strašlivě trpěl, jako kdyby sám byl skutečně tak nemocen. Trvalo mu to vždycky celý den než to dokázal rozpustit. A to byly zátěže tedy z té nižší úrovně. Ty zátěže z té duchovní, nebo duchovnější nebo duševní úrovně, ty jsou mnohem a mnohem těžší a záludnější.
No a když už o tom takhle mluvím, tak nesmím zapomenout samozřejmě ani na Milušku, která mě to všechno pomáhá snášet a často musí tedy svoje plány podřizovat těm plánům našim, těm meditacím a seminářům a není to také pro ni jednoduché. Tím spíš, že také už není zdravá ani mladá.
Tak, teď jdeme na snídani. Kdo odjede, odejde, kdo se chce ještě zdržet, po snídani pokračujeme jako obvykle, kdo pak bude potřebovat v průběhu meditace odejít, tak prostě v klidu odejde.